Přeskočit navigaci

Portál do nadčasového světa

Služba

Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti

Specifikace

Klíčová slova

Sep

Lidové umění

Geografická oblast

Sep

Uherské Hradiště

Odkaz

Sep

http://www.jozauprka.cz/

MapaSepUkázat na mapě

Slavnostní otevření renovované jezuitské koleje v Uherském Hradišti dne 31. srpna roku 2012 se stalo událostí, která symbolicky navrátila kulturu do prostředí někdejšího barokního centra vzdělanosti. Do přízemních prostor  rekonstruované budovy byla nainstalována stálá expozice dějin města nazvaná Uherské Hradiště – město královské, kterou připravilo ve spolupráci s městem Slovácké muzeum v Uherském Hradišti pod vedením PhDr. Ivo Frolce a PhDr. Blanky Rašticové. V přízemí návštěvníci najdou také kavárnu, informační centrum, kancelář Regionu Slovácka, výstavní a besední Felixův sál, prodejnu tradičních výrobků Slovácka a prodejnu Lidové tradice a řemesla. V prvním poschodí bývalé jezuitské koleje našla svoje místo dlouho připravovaná Galerie Joži Uprky, která je tvořena vybranými díly ze sbírkového fondu Nadace Moravského Slovácka (jejímiž zakladateli jsou JUDr. Ing. Zdeněk Zemek a Dr. Petr Vašát) a doplněna o zápůjčky z Národní galerie v Praze a některých dalších státních galerií.

 Osobnost Joži Uprky je nerozlučně spjata se Slováckem. Narodil se 26. října 1861 v Kněždubě a vyrůstal v tradičním, avšak výtvarně podnětném prostředí rolnické rodiny. Příslušnost k selskému stavu a k regionu Slovácka se stala podstatou jeho existence a uvažování, a nezměnila se ani po studiích na pražské akademii a v Mnichově. Uprka znal důvěrně každodenní život venkovských lidí, jejich práci, tradice, zvyky a slavnosti. K tomu patřily lidové písně, lidová muzika, tance a samozřejmě také pracovní i sváteční kroje, které považoval za důležitou součást  národního kulturního dědictví. Rozsahem znalostí o krojích se Uprka vyrovnal řadě renomovaných národopisců své doby. K jeho přátelům patřili etnografové Josef Klvaňa a František Kretz, díky nimž vznikla řada Uprkových krojových studií, které později vyšly jako soubory litografií. Jednalo se například o Ženské kožuchy a Mužské kožuchy nebo o publikace Vázání šátků a Šatky a šátky. Zobrazení dívek a chlapců v krojích, zvláště na kresbách, je naprosto věrohodné, má mimořádnou dokumentární hodnotu a doposud nebyl tento materiál dostatečně odborně zhodnocen a v podstatě ani využit. Obdobně  akvarely a pastely, určené pro alba oděvních součástek, jsou pravdivým záznamem skutečnosti, i když vznikaly již v době rozvinuté fotografie – ale navíc přinášejí důležitou informaci týkající se barevnosti a detailů ve výzdobě. Cenné je též zachycení krojovaných postav  v konkrétních situacích spojených s obřady rodinného cyklu, například průvod žen v kožiších s plachtami kolem paží na obraze Úvodnice z Velké a průvod mužů v kožiších na obraze Pohřeb, které vystihují nejen atmosféru, ale mohou být považovány za věrohodnou dokumentaci.

Za nejznámější dílo Joži Uprky lze považovat rozměrné plátno Jízda králů. Mezi další oblíbená díla patří například Pouť u sv. Antonínka, Lanžhotské hody, Lanštorfské hody, Dušičky, Mariánská píseň a mnohá další. Při hodnocení Uprkových pláten někteří kritici poukazovali na nepřirozenost velkých kompozic s mnoha teatrálně rozestavěnými postavami, u nichž se Uprka netajil záměrem ukázat rozmanitost regionálních krojových typů a jejich nesčetných variant. Tyto obrazy mají velikou uměleckou hodnotu a jsou vyjádřením Uprkova svébytného malířského stylu, avšak postrádají hodnotu dokumentační, neboť umělec sice vycházel z reálných jednotlivostí v lidovém prostředí, ale nakládal s nimi volně podle svých představ, v duchu výtvarného folklorismu.

Slovácko se Uprkovi stalo na celý život nejen nevyčerpatelnou studnicí tvůrčích podnětů, ale i základnou jeho kulturně-společenských aktivit, spojených zejména s idejemi sjednocení výtvarné Moravy a zachováním a oživením  tradic lidového umění. Od mládí mu bylo velmi blízké rovněž prostředí sousedního Slovenska, kam se dokonce v době rozčarování z nových poměrů na Moravě na řadu let uchýlil. Uprkův vztah k rodnému kraji zůstává dodnes fascinující a inspirující, zvláště v dnešním světě, který znovu hledá a znovuobjevuje domácí kořeny a tradice. Otevřením stálé expozice významného moravského umělce Joži Uprky, v tom nejlepším slova smyslu Evropana slováckého venkova, se město Uherské Hradiště stalo ještě atraktivnějším a žádanějším cílem pro všechny návštěvníky. Na níže prezentovaném obrázku je Babí léto 1927, uloženo v Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti. 

Renata Weinerová

Literatura:

  • Helena Musilová (ed.): Joža Uprka (1861–1940). Evropan slováckého venkova. 381 s., vydala Národní galerie v Praze, 2011.
  • Jaroslav Kačer: Joža Uprka. 183 s., vydala Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2011.
  • Jiří Pajer: Joža Uprka. Reprodukované malířské dílo. Nakl. Etnos, Strážnice, 2010.

 

 

Zobrazený obsah je ověřen provozovatelem portálu ETNOFOLK.